K zamyšlení

Dívka noci (3.)

20. února 2012 v 9:30 | Iva |  Povídky-Kapitulovky
Sezení
Doktor Šeler.Podsaditý brejlovitý,ale bohužel pro mě přijde mojí mamce sympatický,takže k němu pravidelně chodím na terapie,kvůli mým nočním můrám.On osobně mě určitě považuje za blázna,ale jako doktor,který mi má pomoct,tak nic neříká.Poupravil si brýle,projel si zbytkem vlasů co má na hlavě,a sednul si vedle lehátka do křesla.
"Takže Jessico,sny stále pokračují?"
Co by jste řekl,pane doktore?Že sem chodím,protože se mi chce?! "Ano",odpovím s odosobnělým a nezaujatým tonem,protože si to sám zasloužil.Nechci tady být!
"A o čem v poslední době jsou?"Snaží se stále stejným přívětivým stylem.
"Noc,ticho,vrah,smrt."
Znovu si poupraví brýle a očividně hledá vhodná slova.Tváře mu trochu zbělaly,a pak zase nabral barvu.
"Ehm....Jessico,já-"
"Pane doktore,dovolíte mi dotaz?" z toho jeho plácání už ztrácím trpělivost.
"Jistě.Na co se chceš zeptat?".Ulevilo se mu.Nebo na to alespoň vypadá.
"Kolik dostáváte za to,že mě vyslechnete a poté poradíte?,řekla jsem a schválně jsem dala důraz na slova vyslechnete a poradíte.
Chvíli se zachmuřil,potom se mu na tváři objevilo něco podobného úsměvu a poté se rozhodl můj dotaz ignorovat.Celé sezení nebylo o moc zvláštní oproti těm ostatním,pan doktor mi dnes ale dal prášky na spaní a připojil mne na přístroj,který měl zaznamenávat můj tep a různé činnosti mého těla ve spánku.
Po pár minutách začaly prášky nabírat sílu.Uvelebila jsem se do lehátka,zavřela oči a...

Bouřilo se.Byla jsem na náměstí,úplně sama.Od kostela se ozval zvuk blesku.Instinktivně jsem se za zvukem rozeběhla.Něvěděla jsem ale,že na zprvu osiřelém místě přece jen nejsem sama.Došla jsem blízko k plamenům,které zápasili o každou jiskřičku s deštěm.Já jsem jenom němě stála a dívala se,jak si s lidským výtvorem pohrává příroda.Dívala jsem se,dokud mne něčí ruce neuchopily za nohy a vlekly mě přez kaluže k lesu.Chtěla jsem zařvat,ale z úst nevynikla ani hláska.Jak typické.A tak jsem se nechala vláčet onou osobou,dokud jsem nebyla položena na pařez,který byl od krve.(mojí krve?)Z mých šatů zbyly jen cáry,navíc promáčené a ušpiněné.S velikou námahou jsem se postavila.Ruce zaujaly obranou polohu u hrudníku,jako kdybych čekala tvrdý náraz od útočníka.Ničeho se ale nedostávalo.Svinula jsem se na zem jako malé kotě,a určitě jsem tak i vypadala.Padouch váhavým krokem přišel až k mému bezvládnému tělu.Sklonil se.Kromě pochroumaného dechu jsem skoro nejevila známky života.Vzlykala jsem jako malé děcko,a bylo mi jedno,že umřu nedůstojně.Muž-pokud to byl muž-vzal z kapsy nůž a...uřízl mi vlasy!(vlasy??)Pramínek vlasů smočený od krve potom omotal kolem své ruky a udeřil mě.Nožem se zarýval do mé kůže na krku,a pomalu jím sjížděl dolů.Bolest už jsem pro veškeré rány a slzy ani necítila.Podívala jsem se nahoru do jeho tváře a...

Probudil mě až pan doktor.Tlak jsem měla vysoký tak,že se o mě až bál.Ze spaní jsem sebou ani necukla,což je prý při nočních můrách a takovému tlaku dost podivné.Řekl mi,že už to nebude zkoušet,že prý je to nebezpečné a nevyladěné,ale dle mého výrazu usoudil,že prostě chci.Takže mě další týden čeká další noční můra u doktora...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama