K zamyšlení

Dívka noci (4.)

16. března 2012 v 22:40 | Iva |  Povídky-Kapitulovky
Minulost?


Bude tomu pár let,co mě pan doktor Šeler přenechal mladšímu-a o hodně nezkušenějšímu-psychologovi.Mámě se samozřejmě zalíbil,ale já jsem na jeho terapie odmítala chodit,vzala jsem svoje sny do svých rukou.Uběhly asi dva roky,co se noční můry začaly o dost zhoršovat.Ve škole jsem si skoro vůbec neudělala přátele,až na Andreu,nejnovější příspěvěk do naší školy.Andrea je pro mě jako zázrak.Můžu si s ní o všem popovídat,vzájemně si pomáháme proti narážkám spolužáků a tak.Děsně moc se jí líbí Filip,třídní hezoun.Aby ne,blonďák,hnědý oči a-jak říká ona-namakaný tělo.Mě kluci od nás ze třídy přijdou spíš jako paka.Holek si všímaj jen,aby jim zvedli sukni nebo ošahávali.Holky pak naoplátku bonzujou a pištěj.Díky Bohu,že mě se to nestává.
Co se týče snů,začalo se to s blížící se zimou a delší nocí stupňovat.Už to není jen,že se mě někdo snaží na potkání zabít,ale propracovaná vražda,kdy většinou potřebuju uniknout za pomocí logiky,a mám co dělat,abych se vůbec vzbudila bez horeček.Horečky.Ty už mám taky dost často.Skoro každý ráno se probudím až s obkladem na hlavě a teploměrem v podpaždí.V těhle věcech mám svoji šetřivou mamku ráda.
Asi bych měla shrnout,co se stalo za ty poslední roky,že jsem teď našla čas se zase někomu svěřit.No,potom,co pan Šeler odešel,byl celkem klid.Pak přišel ten mlaďák,ani jméno si nevybavuju,a začal mi dávat různý léky proti bolesti a horečkám.Nevím,co si od toho sliboval,ale mezi bolestí a snem je asi trochu rozdíl ne?Jednou mi,asi po půl roce pravidelných dávek zvýšil normu a to se mu stalo osudným.Já skončila v nemocnici za předávkování a on skončil se špatnou reputací.Proto,když jsem se vyhrabala ze špitálu jsem k němu přestala chodit.
Uááááá! Už je celkem pozdě,ale spát ještě nechci!Zejtra je sobota a já s An mám jít ven.Popravdě řečeno,nevím jak dlouho ještě snesu s ní kamarádit,když o mých nočních dobrodružstvích se smrtí nic neví.

"Jessico,to,že je zataženo neznamená,že i pro nás je den u konce.Slíbili jsme jim přeci,že tam dorazíme."
Když jsem jeho konejšivý hlas uslyšela ihned jsem zapomněla na tu hádku a začala se oblékat.Chůva už dávno odešla,ale to přeci není problém.
"No dobrá Sebastiane"obrátila jsem se ke dveřím,"pojď dál".
Sebastian byl,jako vždy-oblečený v černém obleku s motýlkem,který měl sice trochu povolený,ale za to mu to slušelo jako vždy.Tmavě černé vlasy a k nim třpytící se zelené oči.Občas mne bavilo ho jen pozorovat,nebo ho v jeho zamyšlených výrazech zachycovat na plátna.Byl mým vzorem,přítelem i bratrem.Tady v Ozdravovně byl kdysi vynikajícím šermířem,ale kvůli mně se všeho vzdal,aby na mne měl co nejvíce času.
"Drahá,jak rád bych na tu včerejší rozepři zapomenul,ale Vaše slova neunikají z mysli tak snadno.Vím,že je to pro Vás těžké,a tak se omluvám za to,čím jsem Vás pobouřil.Půjdu s Vámi."Sklonil hlavu a já si začala uvědomovat,že to,co jsem včera řekla jsem opravdu přehnala a jaký to asi mělo na Hraběte dopad.Pohladila jsem Sebastiana po tváři a podívala se mu dlouhým a hlubokým pohledem do těch třpytivých očí. "To já se omluvám."Na víc jsem se nezmohla.Nebylo třeba něco říkat,on mi rozumí.
Sešli jsme po schodech,chvíli to dalo,abych s dlouhými,ale krásnými modrými šaty nespadla.Z takových schodů by to nebylo zrovna příjemné.Hrabě už na mně čekal u stolu.Rozložené dopisy a veškerý úřad už odložil,nyní byl čas se věnovat mně.
"Tvé hodiny už začínají ztrácet význam,vedeš si ve všem opravdu bravurně,a jak jsem slyšel,Sebastian tě už naučil i jinéh dovednosti než co měl za úkol.Na koni už jezdíš jako poštovní kurýři a s mečem dokážeš zjednat pořádek,kde se ti jen zachce."Při těch slovech chvály jsem čekala,že nebudou jen tak,a dojde k včerejšímu tématu."Ačkoliv si ale dělám starost,jestli tě tvé včerejší konání nějak neodradilo.Pokud si vzpomínáš,nebylo to zrovna příhodné před všemi hosty.To,co jsi se dozvěděla jsi zřejmě měla právo vědět,ale mohla jsi se kdykoli zeptat."
"Uvažovala jsem o svých slovech,a chci se Sebastianem stále odejít,ale nechtěla jsem nikoho pobouřit.Svá slova jsem zvážila,ale vzít zpět je již nejde.Omlouvám se.Mé vyuky byly příhodné,děkuji Vám za ně,ale nechte mne odejít a spoznat pravdu celou!".Nikdy jsem na Hraběte tak nenaléhala,ale pravda je,že věci se mění.Sebastian mi nedávno pověděl,že by se mnou,kdyby to bylo mé přání odešel.Ale včera řekl něco jiného.Zřejmě změnil názor,ale já chci jít s ním!Kvůli němu jsem všechno ztropila."Bez Sebastiana nikam neodejdu!"Vím,že dnes ráno říkal,že půjde,ale bylo to,že mne doprovodí dolů,nebo mne bude doprovázet?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama