K zamyšlení

Cuarte Elementaris(1/5)

10. dubna 2012 v 13:30 | Iva |  Povídky-Kapitulovky
Třásl jsem se.Ne strachy,zimou.Byl jsem opravdu prochladlý na kost.Poslali mě do ledových pustin,abych složil zkoušku.Někde tady má být talisman ledu,tedy věc,kterou hledám.Hledal jsem už pátým dnem,doposud neúspěšně.Doufal jsem,že to bude tady,v ledové proláklině,ale když jsem seskočil,čekala mne tu jen jeskyně.Je sice vyzdobená rampouchy různých velikostí,ale nejsem tu proto,abych se kochal krásou přírody.Musím najít talisman.Vzal jsem svou hůl,která mi byla jen oporou,kouzla mi totiž vysáli,abych při zkoušce nepodváděl."Bylo by proti mágově cti,aby použil kouzla u zkoušek.",říkal můj zaučitel.To on mě k mágství a vůbec veškerému bylinkářství a magii přiučil.Není to vůbec o nějakých zázračných formulích,jde jen o práci mysli a rukou.Když už se něco říká,je to latina.Nic víc.
Každý krok jsem si nejdříve raději kontroloval dubovou holí,a až pak jsem teprve vykročil.Bylo to pomalé,ale lepší než se zase někam propadnout.Ale co když je to účel?Rozbortí se stěny,a všechno falešné spadne jako kulisy.Omrzliny se mi zatím daří ignorovat.Ani bolest necítím.Možná až přijdu do tepla,tak budu mít nějakou tu končetinu prochladlou a bude to bolet,až mi budou muset dávat kořen šříbřanu,ale na to bude čas až se dostanu s talismanem do hradu.Pokud se to vůbec stane.
Můj zaučitel Lert Mourdon mi vždycky říkával,že všude najdu znamení.A tak jsem se díval.V uličce kromě rampouchů ale nic moc zvláštního nebylo.Všechno se lesklo,takže tady někde musí být otvor na světlo.
Uchopil jsem si pořádně hůl a vyrazil jsem o krok dál.Neztratit rozvahu,hledat znamení,čekat neočekávané a hlavně,najít Aque Tortulle.To je teď nejdůležitější.Šel jsem pořád za leskem.Když už jsem si myslel,že jsem blízko,uslyšel jsem ledního elfa.Stopoval mě.JAK DLOUHO?!
Zůstal jsem na místě,aby mě případně nemohl zaměřit,a poslouchal odkud vedou zvuky.V jeskyni se to rozléhalo,takže to nebylo lehké,ale dokázal jsem na 70% určit,kde je.Skrčil jsem se.Natáhl jsem se pro kostku ledu a hodil ji do zdi.Tupý elf na můj trik skočil se vším všudy a hnal se ze svého úkrytu za rámusem.Mezitím co on vyběhával jsem vyrazil pár vteřin po něm a zasadil pořádnou ránu dubovým výběžkem na holi.
Rána se roztřásla po jeho hlavě,kam úder dopadl,on se otočil a ani nebyl s to mě zaregistrovat.Jenom se otočil po tom,co ho zasáhlo.Prohmatával si trefené místo a nadával slovy,kterým jsem nerozumněl.Po pravdě,rozumněl,ale nechci Vám moc ta slova vypisovat.Že je můžu vypsat?No dobrá,ale jen pro ty,co mají silnější povahu.Lurghenas,Iggyam,Roke...Dál už to opravdu nechtějte slyšet.
Po chvilce,když bych to zrovna nečekal,se po mně elf začal ohánět těma neohrabanýma rukama.Lehko odrážím jeho rány holí,ale nejsem zrovna nejlepší.Opravdu mně překvapil.Po několika dnech v pustinách nejsem v nejlepší formě,ale ten elf tady asi nebude mít nejlepší přísun potravy.Byl vyhublý a ledová modravá kůže byla orosená.Takže mně napadl z hladu.Z mého těla ale oběd mít nebudeš!Výpad holí na jeho pravou paži a pak rozmach rukou do rampouchovitých žeber.Zabralo to!Elf zavrávoral a upadl.Ještě jednou ranou jsem ho trefil do hlavy a pak už jsem se o něj nechtěl zajímat.Pořád mu tlouklo to ledové srdce.Srdce ledových elfů všeobecně bijí hlasitěji a je u jejich hrudníku vidět rozvod elfí životodárné tekutiny ale tomuhle se srdce zastavilo dočista plně.Tak jakto,že je ještě vidět?Navíc,co tenhle elf má co dělat tady,když jejich útočiště je až za tou zamrzlou řekou?Samotář?Nemožné.Elfi jsou společenští ke svému druhu,ani jedince,kteří by sami chtěli odejít nepustí.Jeho srdce by touhle dobou už mělo tát,ale nic se neděje.Ten mrtvý elf mně zaujal.Najednou se ozval můj veliký hlad.Rozřísl jsem jeho hruď,že se alespoň pořádně napiju,ale to,co vypadalo předtím jako srdce bylo Aqua Tortulle!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama