K zamyšlení

Lisa

11. května 2012 v 14:00 | Iva
Tenhle příběh by mnozí zavrhli,že je nemožné potkat upíra či upírku,ale tenkrát,když se to stalo,se našel člověk,který mi věřil.Ona.


S partou jsme si,jako vždy,dali sraz před školou.Zrovna byly Dušičky a tak jsme řekli,že zajdem na hřbitov.Samozřejmě jsme se hecovali,že vydržíme přez noc a tak,ale snad všichni věděli,že se to nestane.
Sedli jsme si kousek před vchod do kapličky,hned vedle jedné rodinné hrobky.Těhle mauzoleií tady bylo víc,takže nic neobvyklého.
I bez alkoholu bylo s klukama o zábavu postaráno.Navíc,když přišly holky,tak jsme si připadali fakt jako frajeři.Asi to způsobilo to,že se holky bály skoro každýho zvuku,co slyšely.
Začali jsme mezi klukama uzavírat různý sázky a tak...Petr,můj nejlepší kámoš,třeba musel vytáhnout karimatku a musí tady přespat.Já zas musím strávit noc v tom mauzoleu,do čehož se mi vůbec nechce.
"Bohužel už asi není jiné místo pánové-",prohlásil triumfálně Samuel,"- Budu muset přespat v tom kostelíčku."
Tak ten z toho vyvázl asi nejlíp.Holky-Adriana,Mája a Vendy-se samozřejmě dobře bavily naší náhlou statečností.My-nebo alespoň já,jsem se dmul pýchou,že se o mně Vendy strachuje a zároveň chválí moji statečnost.
"To já bych nepřespala ani na jednom z těch míst.",prohlásila Adri,zatímco si držela vlasy u krku,aby ukázala gesto,jak moc by jí to bylo nepříjemné.Takhle skrčená vypadala jako klubíčko hnědých vlasů.Měla je pro jednou rozpuštěné,a teď jí obepínaly celé tělo. Její zelené oči se leskly strachem a respektem z tohohle mrtvého místa.
Byly Dušičky.Teď večer na hřbitově už nikdo nebyl,a bylo tady skutečně hrobové ticho.Jen občas houkla sova,nebo zhasla nějaká svíčka pod náporem sílícího větru.
My jsme měli každý svou baterku,takže to bylo v pohodě,až na tu zimu.
Vendy byla jasným důkazem,že zima není jenom mně.Její prochladlá ruka držela tu mou a její tělo se tisklo na to moje,čímž mi sála trochu toho tepla.
Její oči byly,oproti těm Adriininým,plné pokory a melancholie,jakoby soucítila se všemi mrtvými na tomhle místě.
Na kostele odbylo jedenáct.Řekl jsem si,že už asi půjdu spát,protože už jsem opravdu klimbal,tak jsem se jen rozloučil s ostatními a vydal se k hrobce.
Byla porostlá břečťanem a očividně dost stará.Kámen,ze kterého byla utvořená byl až moc chladný,a tak jsem se snažil ničeho nedotýkat.Datum nad hrobkou se datovalo do 17.století.Římské číslice ještě umím.
Udělal jsem dva kroky po schodech a vstoupil dovnitř.
Je tady ještě chladněji než venku...A...Ten zatuchlý smrad!
Dalo se to přežít,když jsem měl zakrytá ústa,ale jak budu spát,to jsem nevěděl.V tu chvíli jsem ale nevěděl,že spát nebudu.
Spacák a karimatku jsem si odložil kousek od jednoho hrobu.Všechny byly vyvýšené,takže jsem měl alespoň o trochu lepší pocit,že nejsem hned vedle těch kostlivců.
Předtím,než jsem hodlal jít spát,jsem si prohlédl hroby.Byly hodně zaprášené a všechna místa okolo byla plná pavučin,ale co jsem čekal?
Arthur Meanne,dóže z Yorku.Hraběnka Meanne.
Třetí hrob byl bez titulu. Byl na něm vyryt tento nápis a jméno:Lisa.Pomni na Svaté.Ve stínu ležeti nech temno.Pomni na Boha.Nechť duše i tělo zemřelé nikdy neopustí svaté místo odpočinku.
Chvíli mi trvalo,než jsem pochopil plný význam textu.Nicméně dál jsem se tím už nezabíral.A i když jsem se na to snažil nemyslet,mysl sama se mi stočila k Lisiinu hrobu.Ve stínu ležeti nech temno.Nechť duše i tělo nikdy neopustí svaté místo odpočinku...Pomni na Svaté a Boha...
Ve stínu ležeti nech temno.
Ta slova mi zněla v hlavě jako výzva.Možná jsem blázen,ale najednou se mně zmocnila touha ten hrob otevřít.Neříká se,že zakázané ovoce chutná nejlíp?Navíc,co by mi mohla ta kostra udělat?
Odsunul jsem zaprášený,kamenný kryt s oním varováním, a nahlédl dovnitř.Byla tam rakev.
Bylo znát,že byla vyrobena před nějakou dobou,dřevo bylo sice lakované,ale už bylo dost tvrdé.To znám od táty z práce. Je truhlář.
S očekáváním jsem odklopil víko rakve...a uviděl tělo.
Bude to znít bláznivě,ale bylo tak neporušené,jakoby do rakve nebožtík ulehl včera.Tedy ulehla.Byla to žena.Lisa.Nedýchala sice a byla bledá,což značilo o její smrti,ale celá hrobka je ze 17.století ne? Není přece možné,aby bylo tělo tak zdravé,oproti té době strávené v rakvi.
Pokud tohle bylo bláznovství,teď už jsem začínal bý naprosto nepříčetný.Otevřela oči!Její vodově modré oči se na mne dívaly s až bolestivou intenzitou.Modré oči,havraní vlasy a v černých,pohřebních šatech.Musím bohužel říct,že vypadla nádherně.Byla krásná.Tak moc krásná,že žádná z těch holek venku se jí nemohla rovnat.
Posadila se,ale nespouštěla ze mně zrak.Skoro doslova do mně zabodávala svůj pohled.
Neodvážil jsem se cokoliv říct.Vypadala krutě.Najednou,jakoby světlo z baterky částečně zhaslo.Ihned se mi vybavil úryvek z varování-Ve stínu ležeti nech temno.
Vadí jí světlo.Posvítil jsem na ní baterkou,která opět zeslabila.Je to jen souhra náhod,utěšoval jsem se.Baterky nevydrží věčně...
Beze slova se ke mně přiblížila.Její kroky byly tiché,a já si uvědomil,že všude je naprostý klid.Narušily to až hodiny.Půl dvanáctá.
"Slova jsou zbytečná.Jméno je zbytečné.Důležitý je prý život.Chceš život?"
Její hlas byl jemný.Hladil mne na duši.Ale její slova byla vážná.Chci život?
"Mám před sebou ještě několik desítek let,jistěže chci žít!"
"A máš pro to skutečný důvod?",zeptala se.
Teď už mi její slova připadala jako kůl na srdce.Projížděla mnou palčivá bolest při každém slově,ale nemohl jsem si pomoct.Chtěl jsem její hlas slyšet víc a víc.
"Všichni mají smysl žít,Liso.",oslovil jsem ji jménem.Pousmála se nad tím.Ó jaký měla úsměv!
Udělala ke mně další krok.Opřel jsem se o chladnou stěnu.
"Žízeň a hlad.",řekla,načež se sklonila k tepně u krku a zakousla se.Teď jsem z ní měl čirý strach. Po chvíli ale jsem začal cítit i jiné pocity.V ubývající krvi se začaly hromadit endorfiny,a já si připadal jako v ráji.Takovou moc měl dotyk jejích rtů a zubů.Odbyla půlnoc.
"Staniž se povinností tvou mne následovat.Žízeň a hlad.A krev.Kol krve se teď bude stáčet tvůj život.Daň za tvé provinění.Máš můj vděk.Už jsem chtěla pít."
Vzpamatovával jsem se z té ztráty krve.Tahle žena mi tu teď povídá,že se můj život bude točit kolem krve?!
"Co si se mnou provedla?!",vyjekl jsem.Z tohohle snu jsem začínal mít zlost.
Ledovou rukou mě pohladila po tváři a povzdechla si.
"Chlapče.Žízeň je tvou prioritou.Máš zde snad přátele ne?Musíš pít a získat svou sílu.Chtěl jsi přeci žít."
Její slova.Byl to příkaz.Dostal jsem,z ničeho nic,strašlivou žízeň.Musel jsem se napít.Souhlasně jsem přikývl a ona se pousmála.Za chvíli už jsem scházel z těch schodů a po tmě hledal spícího přítele.Svítil úplňkový měsíc a já měl najednou rozbystřené smysly.Klekl jsem si nad spícího Petra a přitiskl mu palec na tepnu na ruce.Ten tep mi akorát připomněl sucho v krku.Přitiskl jsem své rty k krevnímu řečišti a zakousl se.
Ta chuť byla až omamná.Cítil jsem snad největší posílení,jakobych se teprve teď probral z ospalého života.
Probudil se.Němě na mně zíral,a než stihl zařvat nebo cokoliv udělat,plamýnky v jeho očích uhasly.Byl mrtvý.Vstal jsem a necítil žádnou lítost k zemřelému.Otočil jsem se,a těsně za mnou stála Ona.
"Pít budeš,až já ti řeknu.Od této chvíle jsi stejně bezejmený jako já.Tvou podstatou je chánit mně,dělat mi společníka a vše,co budu chtít."

Dnes?S Lisou jsem si o mnoho bližší.Její teorie o promrhaném životě lidí mi přeci jen dává smysl.
"Proč jsi mne vlastně zbavila lidství?",zeptal jsem se jí jednou,když jsme zrovna měli po pití.
"Důvodem mi byla tvoje odhodlanost,otevřít mou klec.Vypustit zlatavého práčka ven,a nedbat všech zpozornění.Navíc jsi byl první,kdo mne kdy spatřil a nezemřel mou rukou.Když jsem pila,líbilo se ti to.Viděla jsem ti to v očích.Víš.Lidé mají v očích strach.Ty jsi ten svůj potlačoval.Neviděl jsi ve mně vražídící zrůdu.Jsi mi vděčný.Lidé vždy lpí na bezcených hodnotách,ale ty jsi je všechny zahodil a chtěl jsi spoznat pravou podstatu bytí.Mýlím-li se,oprav mne.Ale já se nikdy nepletu.Nebo se právě nyní mýlím,že se nikdy nemýlím? Ta schovaná část lidství mojí duše se stále mýlí.Jako všichni lidé.My se ale nemůžeme mýlit.Já a ty,můj Drahý,změníme mylný svět.
A tak jsem se tenkrát setkal se Stínem uvězněným v temnotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama