K zamyšlení

Tenkrát v 18. století

10. června 2012 v 9:50 | Nadzu-chan |  Povídky-Yaoi/Shounen-ai

Nacházíme se v době 18.století,kdy lidé,nepokojení anglickým parlamentem a životem v Anglii odplouvají do "Nové země",kontinentu,kde zakládají kolonie.Náš příběh začíná až tam,kde puritáni,tedy noví obyvatelé Ameriky začínají vzpouru proti své rodné zemi,Anglii.
Začněme rokem 1772 a uvidíme,do jakých dějin nás zavede příběh Nového světa.


Opět přijely lodě.Zaplatil jsem daně a za peníze či směnný obchod vyzískal tisk a suroviny hodné k přežití.Ti mladí Britové,co mi náklad předávali,nejspíš nevěděli o tom,co se mezi mnou a Arthurem děje.Byli až moc mladí to pochopit.
Bratře.I ten čaj co mi dováží tví lidé mi tě hned připomene.Proč?Zasloužím si snad tenhle život?Být na tobě závislý?To jsem zrovna mohl zůstat u tebe.Proč to dělám!Chci se osamostatnit,nepít ten tvůj čaj.Najít svůj způsob života,prozkoumat svou zemi a být jen tvým přítelem.Nechci na tobě být závislý,Arthure,vždyť to víš.
Zašel jsem k sobě do domu těsně předtím,než začalo pršet.Zdá se,že moje země,ač tak draze vykoupená,se mnou soucítí.Arthure,ty snad nechápeš důvod mého odjezdu.Šlo mi o svobodu,nebýt ti přítěží,a ty se mi odplácíš Anglickým králem nové země!Ty mi zpoplatňuješ mou svobodu!
Arthure!Kéž bych mohl sepsat svůj vztek na řádky papíru!Na můj vztek by byla i tvoje loď příliš malá.
A přeci tě stále chovám v lásce.Lásce?Spíše důvěrném přátelství.
Sedl jsem si ke svému stolu naproti krbu a začal psát mému bratrovi dopis.V něm jsem ho žádal o brzký příjezd,nenapsal jsem však důvod.Nechci ho odradit od příjezdu.

O hodnou chvíli přijela další dovážka čaje,novin a částky,kterou mám zaplatit.Tolik liber jsem nebyl schopen ani v Anglii vydělat!Naštěstí mám u sebe dost brambor a kakaových bobů,takže jsem se nemusel vrátit.
Převozníci čekali na mě,až jim předám úrodu zdejší půdy,ale jakmile se mi bedna s čajem dostala do ruk,zachvátil mne vztek a hodil ji do vody.
"Chci svobodu!Vyřiďte tomu angličanovi,že už nechci jeho přetvařovanou svobodu.Odplujte a nikdy se už nevrecejte.Pokud se vrátíte,otroků by bylo dost.A nás osadníku tu není míň!Odplujte a nikdy se nevracejte!
"Přivezli jsme ti odpověď na tvůj dopis",opáčil mi mladík,nepestře oblečený převozník.Jakoby si mého výbuchu ani nevšímal.
Když jsem se podíval na převoznickou loď,hrdě nosící Anglickou vlajku na stěžni,uviděl jsem ho.
Stál tam,v klobouku s perem a červeném kabátě.Stál naprosto hrdě a pohled měl kamenný.Nevyčetl jsem z jeho obličeje ani náznak citu k bratrovi.Snad mě už za bratra nepovažuje.
Elegantně sešel a mířil přímo k mému domu.Ohlédl se až,když byl úplně u dveří.Loď se chystala odplout a já vyrazil nejistě k Arthurovi.
Jen co jsem za námi zavřel dveře,přitiskl mě ke zdi.Naklonil se ke mně a do ucha mi lehce zašeptal:"Pokud chceš vzpouru,bouři se.Nepomůže ti to."
Obyčejně jsem silnější než on,ale teď mě neposlechla ani jedna část těla.Pokud dokážou slova zabíjet,tak on od této dovednosti nemá daleko.Srdce mi bušilo jako o závod a jeho tělo,tisknoucí se k mému,tomu zrovna nepomáhalo.
Viděl,že nejsem schopen slova a využil toho.Za chvíli už jsem ležel na posteli a on seděl,už jen v košili a kalhotech,na mě.
"Co se to s tebou stalo,Alfrede?"
Nežnost a naléhavost jeho slov mě donutily zapomenout na ideu svobody a volnosti.Pocítil jsem vzrušení být zase s ním.Existoval jen on a já.
Začal jsem mu rozepínat jeho košili a čím víc jeho prsty dráždily moje tělo,tím víc mi okolí splynulo do matné šmouhy.Jen on a já.Letmé polibky vystřídaly vášnivost a vzájemnou touhu."Arthure...Bratře...",opakoval jsem jeho jméno pořád dokola.Bylo to jako sen.Jen on,a já...

Probudilo mě až slunce,svítící mi do očí.Byl jsem sám.Posadil jsem se na postel a rozhlédl se po pokoji.Oheň v krbu vystřídal ještě rudé uhlíky a na stolku ležel dopis,přikrytý psacím brkem.
"Alfrede,
mrzí mne,že nechceš být víc mým bratrem a to,co se stalo včera,nebylo uvážlivé.Prosím zapomeň tedy na všechno a opatruj se.
Arthur."
Jeho písmo jsem poznal hned,ale obsah mě zarazil.Co se stalo včera,nebylo uvážlivé.
Od kdy je náhlá láska uvážlivá?!Zase se snažíš skrýt své city,když jsi je dal tak neopratrně najevo?!Nebyla to chyba,vím,že bys to chybou nazval!

Příští den jsem zase pozval Arthura,tentokrát pod záminkou špatného čaje,jinak by nepřijel.
Jen,co loď odjela,začalo se zase bouřit.Než začalo pršet,vedl jsem ho v mučivém tichu na louku.Tam čekali osadníci.
Zastavil jsem se.Pořád jsem ale zůstával otočený zády.
"Arthure,bratře,jak ti mám jen říkat.O žádný čaj nešlo,tos snad poznal.Tvé city jsou často mučivé,ale tvoje pravé emoce jsou občas neopatrně vyzrazeny,že?Té noci,napsal jsi mi dopis.Donutil mne k tomuto řešení."
Otočil jsem,se.Bouře už byla v plné síle,a za mnou vycházeli ostatní obyvatelé naší země.
"Chci svobodu!",zařval jsem na něj,přehlušujíc hrom.
Reakce,která se mi od něj dostala,mne málem srazila na kolena.Ale na kolenou jsem nebyl já,byl to on.A brečel.Jeho pláč a vzlyky se mísily s deštěm a burácením nebes.
"Dej mi svobodu a už nikdy si mě nepodmaňuj!Nechci být tvou přítěží!"
Po tvářích i mě začaly stékat slzy.Vždyť podívejte se na nás.Dva bratři...Dvě země..

MIlá dítka.Nevím,jestli to je dobrý konec,ale teď vám chci říct,co jste právě dočetli.Pokud vám nepřišla bedna s čajem,která spadla do moře důležitá,jste na omylu.Konal se rok 1773 a tuto událost nazýváme "Bostonské pití čaje"
Mezitím,co si Amerika "užíval" s Anglií oné noci,probíhala venku válka 13 osad,kterou jsem ani nezmínila.
Rok 1774 je zmíněn jen událostí známou jako Válka za samostatnost,kde právě Amerika žádá od Arthura svou svobodu.Jak všichni máte vědět,Amerika svou nezávislost získal a 4.července 1776 vzniknul americký kongres a byl vyhlášen stát USA,vedený 1. prezidentem Georgem Washingtonem...
Tolik o osudu Ameriky tenkrát v 18.století...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama