K zamyšlení

A ship and Dolphins

25. srpna 2012 v 13:19 | Nadzu-chan |  Hetalia
Proslov autorky(velmi důležité!!):Takže,milá robátka,tento příběh vznikl za dostatečné představivosti a vlastních zážitků.Trochu to upřesním;jakmile jsme byli na lodi,byl interiér tak lákavý,že jsem hned v hlavě začala tvořit Heta-Hentai :3

Nedávno jsem řekla bratříčkovi,že se pojedu podívat na ostrovy.Ne náhodou na ty,které nám patří.Nerozhodovala jsem se dlouho a vypravila se na ostrov Tenerife.Z celého souostroví Islas Canarias je nejobydlenějším a také,mým nejoblíbenějším.


Teď už tu jsem asi týden,procházím se historickými památkami a nacházím svoje staré vzpomínky.Ovšem vzpomínám jenom já,Roderich,ktérého jsem pozvala(jediný,kdo byl ochotný pozvání přijmout a přijet...),žádné vzpomínky ohledně tohohle ostrova nemá.
A tak jsem mu chtěla pár vzpomínek vytvořit.Jelikož se tu znám už se všemi,každý mně zdraví,občas mně někdo někam pozve,tak jsem byla schopná domluvit soukromou plavbu na lodi Royal Delphin.Na téhle vyhlídkové lodi je cílem vidět delfíny,a její majitel souhlasil,abych si jeho loď pro jednou půjčila.Jedinný,kdo tam bude s námi dvěma je kapitán,a ten moc na oči nechodí...
* * *
Přijeli jsme do přeplněného přístavu a já nasměrovala Rodericha až k lodi.Vypadal trochu nejistě,když se mu trochu začala houpat země pod nohama,ale nic jsem si z toho nedělala.Sedla jsem si dovnitř na pohovku potaženou nepravou kůží a dívala se přes tónované sklo na klidné moře.Roderich si sedl vedle mně a narovnal si košili.Tak by mně zajímalo,jestli ví,že ho čeká shození do vody...
Nicméně loď vyrazila a asi po dvaceti minutách,kdy jsem seděla na přídi a dívala se na vlny,jsme narazili na rodinku delfínů.Usmála jsem se od ucha k uchu,poutáhla gumičku s vlasy a zavolala na svého společníka.Tiše jsme se dívali na jejich skoky a různé dovádění,až pak rodinka odplavala i s matkou a jejím mládětem,které zrovna měli.
Nepřestávala jsem se usmívat,ale Roderich se smál jen lehce.
"Ty opravdu neplýtváš ukazováním emocí,mi amigo."
Podíval se na mně a naschvál se usmál tak přehnaně,že jsem vytáhla foťák a udělala první fotku.Rychle se otočil,ale já stejně stihla snímek udělat.Jak já jsem ráda,že tenhle výraz byl zachycen!Chtěla jsem dál a tak jsem ho prosila,ale nechtěl se otočit.
"Carmen!Prosím!",křičel tak,jak křičí skoro poražený člověk.Kdo by v takové chvíli přestal?A tak jsem se ho pokoušela nasměrovat do objektivu s o to větší intenzitou.
Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo skončit v jeho objetí.Když si uvědomil,jak blízko si vlastně jsme,postavil mně na nohy a odkašlal si.
Překvapilo mně,jak brzo jsme dopluli k Los Gigantes.Odběhla jsem na záď,a než stihl Roderich vůbec přijít,už jsem byla ve vodě.Podíval se na kupičku prádla a pak zamířil pohledem ke mně,do vody.Nevím,co viděl,ale vypadal víc než jen překvapeně.
"Pojď taky!Voda je úžasná!",pobízela jsem ho.Pak jsem se pod vodou podívala pod sebe,na tu nekonečnou modř.Pokaždé mně ten pohled uchvátí.Od úst mi vyšlo pár bublinek a pak jsem se vydala za nimi,na hladinu.Chytila jsem se schůdku,na kterém nervózně přešlapoval Roderich a stáhla ho za nohu do vody.Měl sice sundanou jen košili,ale to mi vůbec nevadí.
"C-Carmen!Proč jsi...?Nemám s sebou žádné další oblečení!"
Způsob,jakým to říkal,mně doslova nutil se smát.Pousmála jsem se a potopila se.Pokud mu tolik záleží na oblečení,tak to aby se dalo hned teď sušit ne?A s tím jsem mu začala sundávat kalhoty.Když jsem pak vyplavala,tvářil se trochu zvláštně.Ve tváři byl červený jako zralé rajče a přitom se tak nějak mračil.Usmála jsem se na něj a vylezla z vody.Přešla jsem interiérem lodi a dala mu kalhoty na plastovou desku.Pak jsem se vrátila zpátky k Roderichovi.Ten byl zrovna někde pod vodou,tak jsem skočila šipku(šipku,ne placák!) za ním.
Najednou jsem cítila,že mně něco táhne ke dnu.Jistě,že jsem trochu panikařila,ale ještě jsem se stihla trochu nadechnout.Když jsem tedy byla pod vodou,podívala jsem se hned,co mně to drží.Roderich!Blázen jeden,a já už se chtěla leknout...
Vysmekla jsem se mu celkem hladce a plavala hlavou dolů směrem k němu.Nebyli jsme v moc velké hloubce,ale cítila jsem trochu větší tlak v uších.Roderich mě chytil za pas a trochu zčeřil vodu.Kdo ví proč jsem si zamilovala ten pohled na stoupající bublinky.Podívala jsem se zpět na něj a on se mi díval do vlasů.Nemůže se aspoň chvíli nevyhýbat očnímu kontaktu?
No,vxkopla jsem naprázdno do vody a plavala pro kyslík.Byli jsme díky bohu kousek od schůdků,tak jsem si tam zázrčným uzlem zamotala nohy a přidržovala se rukama.Větší část jsem sice měla ve vodě,ale mohla jsem si tak odpočinout a v klidu dýchat.Jenom jsem se dívala na okolní skály,když v tom přímo přede mne vyplaval Roderich.Teď už jsem se ale lekla.Skoro neznatelně se usmál,vím,že tomu co udělal za výraz se u něj říká úsměv.
Ještě chvíli jsem se na něj usmívala,a potom se chytil obou opěrek a přitáhl se tak blízko,že jsem i cítila jeho dech.Sama od sebe jsem se k němu začala přiklánět,až se naše rty dotkly.Nezůstali jsme ale u tohohle lehkého polibku a za chvíli už jsme se líbali jak nám to rty dovolovaly.
Proti své vůli jsem se odtáhla a vylezla z vody.Nevím,jak je to možné,ale o vteřinku později už jsme na sobě leželi jen v tom,co jsme měli.Tedy v plavkách.Ale on už mi rozvazoval horní díl...
* * *
Loď začala zpomalovat,byli jsme už v přístavu.A Roderich ještě stále ležel na mně.Oba jsme usnuli...Chtěla jsem ho odsunout a postavit se,ale...Jak jen to říct...Určitou částí svého těla byl...ještě ve mně...Echm.Že takhle vůbec někdo dokáže usnout?
No,posunula jsem se nahoru,nemusím snad zmiňovat,že mě to znova trochu vzrušilo,a dostala se na sovbodu.Vstala jsem a začala se oblíkat,a bylo mi skoro jedno,co.Přehodila jsem si přes sebe jeho košili a zašla si nalít nějaké pití,víno třeba.
Ještě než jsem stihla dopít,zakotvila loď a Roderich se probudil.Pozdravila jsem ho a podala mu kalhoty.S úsměvem si je vzal a podíval se kolem sebe.Venkovní světlo prosakovalo i přes tónovaná skla dovnitř a vytvářelo tak krásnou atmosféru.Sedla jsem si vedle něho a taky se chvíli dívala po ostatních zakotvených lodích.
"V noci to vypadá krásně,že?",poznamenal.Kývla jsem na souhlas a naklonila se k němu pro polibek.
Když jsme pak byli nucení přestat a on si oblékal kalhoty,nemohla jsem přestat myslet na to,co se vlastně tenhle večer všechno stalo.Dooblékl se a držíc se za ruku jsme vystoupili z lodi.Kapitán stále nikde.Počkali jsme na něj hned na pevnině,až konečně vyšel.
Španělsky se zeptal,jaká byla plavba a já mu za nás za oba poděkovala a rozloučila se.Tak jsme nechali kapitána s jeho lodí a dali se na cestu přístavem.
"Takže se ti výlet líbil?",zeptala jsem se pak.
"Klidně bych si ho zítra zopakoval.Jen bez zastávek.",a s tou poznámkou mně zase začal líbat...My domů asi nedojdeme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama