K zamyšlení

He's a pirate

25. srpna 2012 v 12:00 | Nadzu-chan |  Song Fikce
(Kurzíva-Spain.Vypráví Lovi.)

Už delší dobu bydlím s Antoniem...ne,že bych s ním chtěl bydlet,jen jsem neměl možnost bydlet s bráchou,sakra!
No,za tu dobu,co bydlím u Antonia jsem se naučil rozpoznat jeho povahu i zvyklosti líp,než by kdo kdy dokázal.A právě proto jsem si začal všímat změn.Záčíná vážnět,a už se neusmívá tolik,jako dřív.Dokonce mně přestal i umačkávat a nutit do učení španělštiny!


Seděl jsem,jak jsem byl zvyklý,na zemi na terase a prohlížel si moře.Výhled byl dneska naprosto úžasný,jako vždy.Nic se nezměnilo,a to se mi líbí.Je tu pořád krásně,a Romano je pořád takový,jaký býval.Tedy skoro.Od doby,co mně ten Anglán začal otravovat a provokovat k boji se začal chovat divně.Nemohl tušit moje problémy,ale jako by jejich tíha klesla na něj.
A tak jsem raději začal odjíždět,ještě předtím,než by se Arthur dostal až ke mně do domu.
Zase se chystal odplout kdo ví kam na moře.Nerozloučil se,ani se nesnažil objímat se se mnou,ne,že bych o něco takového stál.S takovým bastardem je jen dobře,že ztrácí zájem.Ztrácí...zájem?
Pokud někdy o mně zájem měl,a teď ho ztratil...Proč se mně to týká?!Tenhle rajčatový blázen by si stejně neudělal v srdci místo pro mně,tak proč mi najednou jeho doteky chybí?!Nechybí mi,vadily mi a už nikdy se mně proto dotýkat nebude!Ale,řekla jedna část mojí mysli.Takhle začal můj vnitřní boj.

Uběhl nějaký čas,myslím.Na moři nijak nepotřebuju sledovat hodiny,ani nevím,kolikrát vyšlo slunce.Byl jsem tak zanebdán bitvou s tím Angličanem,díky bohu,že už je za mnou.Oba jsme ztratili hodně,nevím ani,jestli vyhrál on,nebo já,ale už se stává větší hrozbou.Až se příště na lodích střetneme,už nevím,jestli bych ho porazil.Teď už jsem mířil domů,těšil jsem se,až uvidím Lovina.V duchu jsem si představoval,jak mi nalévá víno a oba jsme spokojení jako vždy...Ale to jsem ovšem nevěděl,co se doopravdy děje.
Byl jsem rád,že jsem konečně doma.Moc často jsem tu nebyl,ale to není nic neobvyklého,ne?Asi jsem ale jezdil ve špatnou dobu,nikdy jsem Lovina nezastihl doma.
Přijel!A já nestihl nikam odejít ani zalést.Sakra!Nechci,aby mně ten bastard viděl,potkal,nebo cokoliv!Tolik se změnil a nechal mne tak,jak jsem byl,se zlomeným srdcem.Sobec.Změní se jen tak,a já už se s tím musím vyrovnat.Nechci se s tím vyrovnávat!Miluju-Nemiluju ho!Ten bastard!Donutil mne,abych se do něj zamiloval,tak je to!
Vešel do haly,zrovna,když jsem měl chuť roztrhat ty záclony u okna,u kterého jsem stál.Tak mi přerušil myšlenky.Nevěděl jsem,jestli něco říct,bál jsem se ho,ale nakonec jsem to byl já,kdo promluvil.
"Vítej doma.",řekl jsem stroze,bez toho,abych se na něj usmál nebo jen podíval.Vůbec jsem nestál o to,projevit mu sympatie,vždyť mně jen využil,užil si.Teď už mu jsem vlastně k ničemu.Měl bych odejít.
"Nějak postrádáš ze svojí obvyklé vlídnosti.",poznamenal.Vlídnosti?!Choval jsem se k němu špatně už předtím,ale teď se ani nedalo říct,že bych se k němu nějak choval.Teď už jsem s ním spíše zacházel,jako s věcí.
"Vlídnosti?!A co ty a dodržování povinností a slibů?!",vyjel jsem na něj.
Ohradil se na mně,co tím myslím,a odpověď byla tak prostá,a sprostá."Nikdy nezůstaneš doma déle,než do naplnění lodi a naverbování nových vojáků!Každý den jsem tu sám,tak k čemu ti tu jsem?!Možná tak ti občas dělám sluhu,pomáhám ti s naloděním,ale to asi každý z tvého personálu!"
Chtěl jsem ještě dál mluvit,ale to,co mi udělal...Uhodil mně,dal mi facku.Nikdy mně neuhodil,tak jsem jen stěží potlačoval slzy,až mne nakonec přemohly.
Odešel jsem z místnosti důstojně,pomalu.Jakmile jsem za sebou ale zabouchl dveře,utíkal jsem,jak nejrychleji mi to nohy dovolily.Doběhl jsem do svého pokoje,který byl kousek od Antoniova,a tak jsem pro jistotu zamkl.
Nikdy jsem neměl takovou chuť ho uhodit,jako teď.Udělal jsem to.To,co jsem celé roky neudělal a ani nepomyslel,že bych to někdy udělal,se stalo.Chtěl jsem za ním běžet a omluvit se mu,ale to bych nemohl.Byla by z toho jen další hádka,a loď už navíc byla připravená.Oproti své vůli jsem se tedy vypravil do další bitvy,té,které bych už mohl říkat konečná.

"Prý,že vládce moře.A teď se tu chytá trosek a skoro by žebral o milost.",říkal,ale ta slova už mi nestála za to,abych je složil do věty.Předtím Lovino,a teď ještě k tomu Arthur.Jedna nevyléčená rána,a už k ní přiřazuji druhou.Byl jsem poražen,a teď se musím s jedním člunem dopravit domů,kde mne už nejspíš nikdo nečeká.Tak jsem dopadl.
Dům opravdu vypadal opuštěně,svíčky pohasínané,okna zavřená.Divím se,že nejsou vytažené smuteční černé vlajky.Doplazil jsem se dovnitř,vyčerpale sedl ke stolu a nasál podivnou vůni.Byla tma,neviděl jsem ani na stůl před sebou,ale cítil jsem vůni pečeného masa,pečiva a vína.Už blázním.
Ale nebláznil jsem,mi nejblíže se totiž rozzářila svíce,a když už byl osvícen celý stůl,viděl jsem Lovina,sedícího na druhé straně v čele.Pak vstal,usmál se tak mile,že jsem to u něj dlouho neviděl a přešel ku mně.Vzal můj talíř,z krocana odřízl kus masa a pak nabral zvláštně dělané brambory,které jsem kdysi přivezl z Ameriky.Ještě přidal trochu zeleniny,koření a pak mi to celé dal mezi nachystané příbory.
Vzal hevábně jemný kus látky a zasunul mi ho za košili,nedbajíc na to,že byla ušpiněná.Usmál se na mne a pobídl mne,abych se dal do jídla.Sedl si zpět do čela a po celou dobu mojí pozdní večeře ze mne nespouštěl zrak.
Když dojedl,zvedl jsem se,abych mu prázdný talíř opět odnesl a pokud by si přál,zklidil všechno jídlo.Ale jakmile jeho talíř opustil stůl a zůstal mi v ruce,nejistě se zachytil mého rukávu.Nevykolejil mně,ale on byl červený víc,než ta rajčata,co jsem krájel do salátu.
"L-Lovi,proč jsi...neodešel?"
Chvíli jsem se na něj snad i bezdůvodně díval,třeba abych zvýšil jeho napětí,a pak se sklonil,abych ho mohl políbit.Nebylo v tom polibku nic erotického,ale spíše citového.Nevím,jestli se to dá ve spojitosti s polibkem použít,ale dal jsem do toho vše.
"Te quiero,mi boss.",oslovil jsem ho titulem,kterým chtěl,abych ho nazýval,když jsem byl malý.Naprosto ztratil řeč,a já si byl jistý jen tím,že večer spát nebude.O to se už postarám.Je snad lepší omluva pro někoho tak pedo,jako je on?Snad už to pak bude stačit,aby se choval tak,jak dřív...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama