K zamyšlení

I. V dobách bitev s Maďarskem

25. srpna 2012 v 13:10 | Nadzu-chan |  Hetalia
"Přiznej si to,zase jsi prohrál!",slyšel jsem její vítezoslavný hlas.
Pokusil jsem se ještě jednou vstát,ale už jsem opravdu neměl sílu.Krev jsem cítil v puse a viděl jsem i pár míst,kde mi z oblečení prosakovala.Opravdu se nemůžu postavit na nohy,porazila mě.Prohrál jsem.Alespoň jsem živý,ne sice zdravý,ale živý.


"Měl bys na sobě pracovat,být silnější.",to byla její poslední slova,co jsem postřehl.Pak se v klidu dala na odchod a nechala mně krvácet.Dostat se na nohy je nemožné,možná tak,když by mi někdo pomohl.
Elizabeth byla v boji opravdu nepřekonatelná,alespoň byla lepší než já.A já si tady teď hezky poraženě ležel,neschopný pohybu,naprosto vystavený všem dalším možným státům.Hlavu jsem měl přetočenou k pravé straně,takže jsem viděl hrbolatou kamennou cestu,která nerovnoměrně a naprosto svobodně vykreslovala krajinu.Velké balvany se mísily s naprosto titěrnými kamínky,které jsem přez slzy v očích vnímal spíš jako jednu matnou skvrnu.Na několik metrů ode mě pak začínal les,od malých květin a křovin až k velkým stromům.Neviděl jsem ostře,jendak jsem neměl brýle a za druhé,byly tu ty kousky prachu v očích.
I přezto jsem ale viděl,že se to zelené křovisko hýblo.Už asi blouzním ze ztráty krve.Za chvíli už vykr-hýbl se!To křoví se doopravdy hýbalo!A teď dokonce vstalo jako člověk a mířilo ke mně!Blouzním,blouzním...
Až,když jsem se probral,jsem si uvědomil,že jsem usnul.Teď jsem znovu nabyl vědomí a mohl se alespoň trochu rozkoukat.Nohy jsem měl obtočené kolem toho "keře",a jak se ukázalo,byl to nejspíš bráška Vash(pozn:vlastní jméno Švýcarska).
"Eh,probral ses."
"Děkuju",zamumlal jsem mu do vlasů.
"Příště už tě zachraňovat nebudu!Po kolikátý to už je?!",říkal jeho naštvaný hlas.Myslím,že byl naštvaný.
"Padesát..dvakrát"
Slyšel jsem ho bědovat,ale pak jsem zase usnul,přeci jen jsem neměl energie na rozdávání.
* * *
Cítil jsem jeho ruce,sundávající můj potrhaný a zablácený kabát.Pomalu jsem otevíral oči a viděl jeho čisté ruce,jak ze mne sundávaly špinavé cáry a lehce obkroužily každou ránu na mém těle.Jako kdyby si kreslil poranění,aby na jediné nezapomněl.Díval jsem se tiše na něj,jak se zvednul a po chvilce se vrátil se džbánem vody,nejspíš teplé,ze které šla ještě pára.Lavor už tu měl,ten ležel na stole kousek ode mně.
Já jsem ležel nejspíš na lavičce před jeho domem,na zahradě v jedné té rozkvetlé části.Ležel jsem na měkkém,že by polštářky?Rozhodně byl ohleduplný.
Pomalu,lehce se červenajíc,mi rozepínal knofliky od košile,která kdysi byla bílá.Trochu jsem pocítil teplo ve tvářích,protože ještě nikdo mě nesvlékal.
S trochou námahy jsem se posadil.Lekl se,až skoro odskočil,jako bych byl už jen mrtvola.A opravdu se tak na mě ještě chvíli díval,pak se ale uklidnil a vyndal z lavoru,ležícího na stole,kousek bílého hadříku a přitiskl mi ho na šrám na břiše.Měl jsem co dělat,abych nezačal řvát a jenom lehce zasyčel.
Když pak desinfikoval i další rány,už to nebolelo tolik,přece jen příjemné to taky nebylo.Když skončil,chytil jsem ho za ruku a spěšně obejmul.
"Děkuju.Ich lie..."

Probudil jsem se u sebe v pokoji,u sebe na posteli,s tím růžovým pyžamem,co jsem dostal od Lichtenštejnska.Takže to byla jen vzpomínka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ku-li-na Ku-li-na | Web | 26. srpna 2012 v 13:41 | Reagovat

Super, super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama